Jan Hocek: Dvořák a Suchoň se současným nábojem, místy až jazzovým!

Košický label Hevhetia neustále rozšiřuje vydavatelský záběr; v jeho katalogu přibývají zajímavé tituly také z hájemství vážné hudby, a to nejen soudobé. A to je případ prvního alba Československého komorního dua pro toto vydavatelství (ovšem celkově čtvrtého v jeho diskografii), jež se zove jednoduše: "Antonín Dvořák / Eugen Suchoň"...

Toto brněnské duo vzniklo v roce 2004 a dosud má za sebou více než 300 samostatných koncertů nejen v Evropě či Asii, ale také na Kubě, v Brazílii, Egyptě či Keňi. Tvoří jej vskutku virtuózní instrumentalisté: český houslista Pavel Burdych (v letech 1999-2010 byl členem Komorní filharmonie Pardubice) a slovenská klavíristka Zuzana Berešová. Dvojice se zaměřuje na tvorbu českých a slovenských skladatelů 19.a 20.století, včetně Smetany, Dvořáka, Janáčka, Kupkoviče, Bély Kélera, Ilji Zelenky či Schneidera-Trnavského. A nyní je to vedle Antonína Dvořáka také Eugen Suchoň, považovaný za zakladatele moderní slovenské hudby (a je autorem slovenské národní opery "Krútňava").

Album otevírají tři drobnější skladby Dvořákovy. Nokturno H dur, op.40, B.48a český skladatel zkomponoval v roce 1875 a do konečné podoby přepsal v roce 1892. Je založeno na kontrastu, kdy se střetává místy velmi dramatický klavír se zpěvnými houslemi, kde se střídají niterné pasáže s výtryskem roztančené radosti. Všechny polohy oba protagonisté vykreslují do nejmenších nuancí. Následující Capriccio B.81 z roku 1878 nebylo za Dvořákova života vydáno, proto nemá opusové číslo. Je to k podivu, neboť je posluchačsky nesmírně vstřícné; střídá se tu taneční rozvernost s baladičností a typicky českou zpěvností. Optimismus, radost ze života, tváře jako jablíčka, to vše naplno čiší z nahrávky. Balada d moll, op.15, B.139 je již zbarvena temněji, což umocňuje zvuk houslí blížící se viole. Ale není tam přítomna tolik tragika, tu posluchač cítí spíše podprahově. Vyvstávají cit, vášeň, objetí...

Suchoňova rozměrná kompozice Fantasie a Burleska pro housle a klavír, op.7, dokončená v roce 1948, nebyla v této původní podobě (na rozdíl od verze pro housle a orchestr) nikdy nahrána na hudební nosič. Takže se tak stalo po dlouhých 71 letech díky Československému komornímu duu! A labelu Hevhetia. Nahrávka mimochodem vznikla ve Filharmonii Jazovia v polských Gliwicích a vydána za přispění slovenského Fondu na podporu umění. Nádherný je také obal CD; front cover má na svědomí brněnská fotografka, grafička a zpěvačka Vendula Spáčilová. Dílo autor věnoval svému bratrovi, předčasně zesnulému houslistovi Antonovi Suchoňovi. Vznikla spojením dvou původně samostatných skladeb. V roce 1933 vznikla "Burleska", o 15 let později "Fantazie". Ta zní jako první, a na ploše bezmála 16 minut se toho děje vskutku hodně. V úvodu dramaticky vypjatý klavír, posléze vznětí houslí, jež působí až fatalisticky. Což vzhledem k datu vzniku není divu. Oba hlasy jsou tu postaveny víceméně kontrastně, a ono propojení dramatičnosti a kantilénové zpěvnosti by tak mělo vytvořit napětí. Oba aktéři nahrávky si toho byli evidentně vědomi, a díky kongeniální souhře a interakci dosáhli nejen až hmatelného pnutí, ale také až jisté mysteriozity. A když klavír několikrát osamí, jsou patrny též jazzové prvky, blízké sólovým jarrettovským sazbám. "Burleska" pak vypjatou dramatičnost rozvíjí, přičemž klavír zní až tajemně. Při houslovém sóle rozkvétají nádherné violově zbarvené květy i vyšší rejstříkové sféry, také strhující fráze blízké jazzovým. Klavír zastupuje drama, housle vypjaté emoce. Codou je pak společná erupce...

Výtečná nahrávka! Smekám!

Jan Hocek, JazzPort.cz